Borovany v čase minulém
Blízké okolí bylo hustě osídleno již v ranném středověku, jak o tom svědčí rozsáhlá slovanská mohylová pohřebiště na Vápenickém kopci a u Ostrolovského Újezda. Borovany jsou velmi starou osadou, poprvé byly listinně zmíněny roku 1186, když borovanští osadníci svědčili při majetkovém zápisu rakouského kláštera Zwettlu. Koncem 13. století se Borovany nacázely v držení jedné větve todu Vítkovců, z níž jmenovitě známe k roku 1291 Voka z Borovan. Po roce 1327 patřila ves Vilémovi z Landštejna a od jeho syna Vítka ji roku 1359 koupili bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka a připojili na nějaký čas k novohradskému panství. Od konce 14. století Borovany vstřídaly několik drobných šlechtických držitelů. Ve 30.letech 15. století vstupuje do borovanské historie výrazná osobnost Petra z Lindy, zakladatele borovanského kláštera. Jeho rod pocházel z Nizozemí a usadil se v českých Budějovicích, kde se Petr stal měšťanem a dále jako kupec bohatl. Záhy si koupil velkou část Borovan a doufal, že se s pomocí tohoto majetku povznese mezi drobnou šlechtu. Když mu zemřel jeho jediný synMrt - Martin, Petr z Lindy se rozhodl, že svůj majetek daruje klášteru, který sám v Borovanech založí. Poté co jeho plán schválil král Ladislav Pohrobek, nechal na místě starého farního kostela (doloženého již v polovině 14.století) postavit kostel a klášter augustiniánů (1455).
Augustiniánský klášter prosperoval v Borovanech přibližně sto let. Osudným se mu stal spor s Vilémem z Rožumberka, který využil svého postavení a nechal jako probošta dosadit dobrodruha Matěje kozku z Rýnárce, kteerý se díky svým výstelkům zapsal do borovanských pověstí. Špatné hospodaření probošta Matěje Kozky z Rýnarce přimělo Viléma z Rožmberka v roce 1564 k zrušení kláštera. Statku se ujali Rožmberkové, kteří sem dosazovali své správce a někdy před rokem 1578 povýšili Borovany na městys. V této době získalo městečko rovněž vlastní znak.
Po vymření rodu pětilisté růže v roce 1611 zdědili jeho panství Švambergové, ale jen na krátkých devět let. Za účast ve stavovském povstání jim byl majetek zkonfiskován a Borovany s okolními vesnicemi připadly nejsprve císaři a později zdejšímu kklášteru, obnovenému vroce 1630. Protože však byly Borovany značně zpustošeny, přišli sem první mniši až koncem 50.let 17.století a výraznější stavební činnost kláštera spadá až do století osmnáctého. V jeho druhé polovině byla zbudována prelatura (Sídlo probošta kláštera). Císař Ferdinand III. také městečku potvrdil některá starší privilegia a udělil nová. Řád augustiniánů odešel z Borovan definitivně po provedení joefínských církevních reforem a zrušení zdejšího kláštera roku 1785. Po zrušení řádu koupili Schwarzenbergové prelaturu kláštera a statek, přebudovali ji na zámek.
po zániku vrchnostenského zřízení se Borovany v roce 1850 staly samostatnou obcí s příslušností k trhosvinenskému soudnímu okresu a českobudějovickému politickému okresu. Zřízení železnice roku 1869 napomohlo rozviji městečka a umožnilo zároveň intensivní těžbu křemeliny, jejichž počátky spadají do prvních let 20. století.
Po vzniku první republiky převzala dobývání a zpracování křemeliny akciová společnost Calofrig. v roce 1973 obdržely Borovany status města.