Schwarzenberská hrobka

Založena: 1874


Výstavbu nového místa posledního odpočinku Schwarzenberků iniciovala v Třeboni kněžna Eleonora, manželka Jana Adolfa II. Schwarzenberka, když z prostorových i hygienických důvodů přestal vyhovovat jako pohřebiště kostelík sv. Jiljí u Domanína. Před vlastní stavbou bylo nutno vybudovat kanál k odvodnění prostoru hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Stavbu dvopodlažní budovy s monumentálním schodištěm navrhl podle vzoru italského Campo Santo knížecí stavitel Damasius Deworetský, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká.

Stavbu, která probíhala v letech 1874 – 1877, řídil knížecí stavitel Karel Kühnel. Kapli Božského vykupitele vysvětil v roce 1877 pražský arcibiskup kardinál Bedřich Schwarzenberg. Novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru je dílem sochaře Josefa Pokorného.

V hrobce byly v zinkových rakvích během let postupně uloženy ostatky (i symbolicky) 27 příslušníků rodu, mezi nimi i kněžna Eleonora, která zemřela v r. 1873 a otevření hrobky se nedočkala. Poslední pohřeb se zde uskutečnit v roce 1939; do roku 1948 se zde denně sloužily mše.

 

 

Nominace do UNESCO

Spolu s dalšími historickými památkami Třeboňského rybníkářského dědictví byla Schwarzenberská hrobka nominována k zápisu na seznam světového kultruního dědictví UNESCO.

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.